Devětadvacetiletý urostlý obránce Vít Beneš býval dlouholetou oporou a tváří týmu FK Jablonec, za který pravidelně nastupoval v naší nejvyšší fotbalové soutěži. Beny, jak se mu mezi kamarády přezdívá, začínal s fotbalem v Ústí nad Labem, odkud putoval přes Kladno právě do Jablonce, se kterým je držitelem českého poháru za rok 2012/13. Na svém kontě má i jedno odehrané utkání za fotbalovou reprezentaci do 21 let. V červenci loňského roku zamířil na své první zahraniční angažmá do maďarského Vasas SC.
Beny, když jsi byl malý, rozhodoval ses mezi více sporty, nebo byl fotbal volbou číslo jedna?
Když jsem byl malý, neměl jsem úplně na výběr. Mám dva starší bráchy, kteří fotbal hráli, a navíc můj taťka fotbal trénoval, takže jsem se vydal tou správnou cestou.
Vzpomínáš si na své první utkání a máš v hlavě nějaký moment, který tě v té době hodně posunul?
Na první zápas si přesně nevzpomínám. Velmi dobře si ale pamatuju utkání za mladší žáky v Ústí nad Labem. Hráli jsme tenkrát proti Štětí nějakou žákovskou ligu a prohrávali jsme celou dobu 0:1. V samém závěru jsem vstřelil vyrovnávací branku a minutu poté otočil na 2:1. Hned po druhé brance pískl rozhodčí konec a my jsme vyhráli. Takový moment mě posunul dál, protože člověk se nemá nikdy vzdávat a ta šance na zvrácení nebo vyrovnání výsledku vždycky existuje. V kariéře si mi to stalo už několikrát, že jsem skóroval v posledních minutách či dokonce vteřinách.
S IndiPro jsi už od začátku celého projektu, jak se ti líbí myšlenka těchto individuálních tréninků?
Já jsem velmi rád, že spolupracuji s IndiPro, i přestože bych si tu spolupráci představoval ještě trošku jinak. Je to dáno tím, že momentálně hraju v jiné zemi. V budoucnu bych ale chtěl vést tréninky a společně se na IndiPro aktivně podílet. V dnešní době je určitě potřeba individuálních tréninků, protože to posune mladé hráče dál. Postupem času pak mohou být lepší než jejich vrstevníci.
Jak se liší trénink mládeže a prvoligového klubu, dají se některé prvky převést právě do IndiPro?
Liší se velmi a snad se to ani nedá srovnávat. Pokud se dítě naučí v mládí špatné návyky, většinou si je přenese i do dospělosti. Když vedeme trénink v IndiPro, máme prostor využít našich zkušeností a dokážeme děti tyto špatné návyky odnaučit, a tím jim pomoci ke zlepšení.
V dnešní době spousta lidí kritizuje hraní počítačových her, které berou dětem čas na pohyb. Ty však zvládáš obojí, je to tak?
Hodně lidí to samozřejmě kritizuje. V dnešní době je hraní ale jiné, než když jsem byl mladý já. Na playstationu hraju od roku 1997, to mně bylo nějakých devět let. Já jsem stíhal všechno. Dopoledne byla škola, po ní trénink a večer jsem musel dělat úkoly do školy. Teprve potom jsem měl čas si něco zahrát. Myslím si, že dnes hrají děti razantněji víc a pak nemají prostor si na tréninku přidávat. Já teď věnuju všechno fotbalu a rodině. Pokud mi zbyde čas, tak si určitě něco na playstationu zahraju.
Co považuješ za vrchol své kariéry?
Já doufám, že své vrcholy ještě překonám. Pamatuju si nejkrásnější okamžik v Jablonci, kdy jsme vyhráli pohár České pošty na penalty proti Mladé Boleslavi. Pak jsme hráli po dovolené superpohár proti mistrovské Plzni a vyhráli jsme ho 3:2. Věřím, že to nebyl poslední úspěch a rád bych na něco podobného ještě navázal v Maďarsku.
Můžeme se na tebe těšit v Indipro i nadále?
Jak už jsem zmínil, na spolupráci s IndiPro bych rok od roku navazoval. Myslím si, že mě to bude naplňovat a až jednou skončím s fotbalovou kariérou, chtěl bych se trénování věnovat, nebo jakýmkoliv způsobem u fotbalu zůstat. Kdybych mohl pomáhat například u IndiPro s vývojem budoucích hráčů, bylo by to pro mě super. Já tedy doufám, že se na mě můžete těšit i nadále.
(autor: Richard Müller)
Přidat komentář